Ahoj, jak už víš, tak mým největším, troufnu si říct-životním naplěním- je canicross. Už od mala jsem byl vychovávan mezi smečkou malamutů a díky mamče jsem se dostal do kontaktu se sportem. Svůj první závod jsem si zajel už ve svých 4 letech s malamutkou a pomocnicí mamčou. Během svého mládí jsem překonal svojí největší překážu a začal jsem se aktivně věnovat sportu. Nejdříve jsem vyzkoušel post obránce za Spartu Plzeň, postupně jsem ale zjistil, že uplatnění pro mě je v jiném sportu.
Přihlásil jsem se tedy na běh na lyžích. Už po prvním soustředění jsem se rozhodl pro mojí kompletní změnu. Ta největší, zlomová, přišla ve 12, kdy jsem dostal svého prvního pejska - Lentilku. Od té doby se plnně věnuju canicrossu a běhu. Konečně jsem se mohl zúčastnit závodů se svým pejskem, krásnej pocit, když víš, jak trénuješ svého pejska a pak s ním vydáš, vše, co umíš! Díky tomu, že jsem uměl na běžkách, tak jsem si vyzkoušel, na svůj věk, extrémní závod - Ledovou jízdu.
Sám si říkám, jak jsem to v těch 13 letech dokázal. A už to bylo, moje kariéra canicrossaře pokračovala mým dalším pejskem - Snikym. Tentokrát 75% alaskan a 25% evropák, s neskutečnou touhou a chutí do běhání. Spolu jsme vytvořili canicrossový team a rozhodli se spolu prosadit. V 15 jsem poznal, jak tvrdě chutná stříbrné umíštění na Trophée des Montagnes.
O rok na to jsme v juniorské zvítězili a vše nasvědčovalo tomu, že má kariéra se bude ubírat mezi během na lyžích a canicrossem. Naštěstí krom běžkařských závodů jsem běhal i crossové, a to bylo osudné. Na crossovém závodě Gigasport si mě všiml atletický trenér a nabídl mi místo v I.A sportovního gymnázia Plzeň.
S radostí jsem nabídku přijmul a od tohoto rozhodnutí se můj život opět změnil, a to tím správným a důležitým směrem. Denně trénuju s partou petřínských atletů, do týdne mám 17 hodin tréninku včetně trénování s pejsky, a do budoucna bych se chtěl prosadit hlavně v atletice. Se Snikym jsme se i podívali na MS v mushingu. Běželi jsme sice v juniorské 16-20, ale to pro nás nebylo zastrašující. Tento závod ve mně zaznamenal velkou zkušenost, životní cíl a výborný pocit z toho, že jsme dokázali být soupeři 18letým canicrossařům s evropákamy. Konečné 5. místo, ale mohlo být i 3. Plno jsem toho získal a hlavně jsem zjistil, jaké to je běhat na velkých závodech. Tak uvidíme, kam mě život dále posune.